Les quatre cents coups (1959)

Název filmu mi trochu vrtal hlavou, má to být z fráze "faire les quatre cents coups" - přeložitelné asi jako "dělat peklo".

Širokoúhlá kamera. Zasmušilá Paříž padesátých let. Třináctiletý chlapec (ano, viděl jsem se v něm, když si vzpomenu na svou vlastní pubertu). Naprosto přímočarý příběh "nelehkého dospívání". Necitliví až hrubí účitelé. Rošťárny a záškoláctví. Malý byteček pracujících rodičů (později se dozvídáme, že Antoine nebyl zcela chtěné dítě, matka dělá zálety a lže o tom manželovi). Po sérii pokusů a omylů se mladý chlapec odhodlává k naprosté revoltě, kašle na školu, bydlí u kamaráda a snaží se žít "po svém". Netřeba dodávat, že to nemá dlouhého trvání.

"Bez pochyby, jeden z nejlepších filmů historie. Paříž roku 1968 před Paříží 1968. Punk rock před punk rockem. "I wasn't born, so much as I fell out", jak by později řekli The Clash. Nová vlna před Novou vlnou. Existencialismus. Camus z úst dítěte. Foucault v Dohlížet a trestat. Non-konformní duch, současně konkrétní i abstraktní. Zážitek vykořeněnosti, vytěsnění, odduševnění. Transcendence. Přesný opak klišé. On The Watefront pro Francouze, ale mnohem lepší. Osamělost v jádru lidské existence, vyjádřena lépe než ve většině dosavadního umění. Jeden z těch filmů, o kterých se radši budu emotivně rozplývat než zachovávat "objektivní" nestrannost. Brilantní, vizionářská filmařina a film, který absolutně musíte před smrtí shlédnout." (Daniel Perry)

"Vedle Saturday Night Fever asi nejzásadnější film o dospívání". "Óda dětství". "Streetwise stuff". "Naturalistický, kvazi-dokumentaristický přístup a mimořádný výkon teprve 12letého". "Živ radostí z filmařiny pro ni samotnou."