La Bla Bla Cinematografiche

86%

Netriviální válečné drama.

Realita nemilosrdné totální války (o Atlantik - roku 1941) pohledem posádky německé ponorky U-96.
Z doků ve francouzském La Rochelle s nimi odplouvá i mladý nešikovný poručík "válečný zpravodaj" (jehož hraje snad nejslavnější německý zpěvák Herbert Grönemeyer - netušil sem, že začínal u filmu :). Kapitán lodi (Herr Kaleun - Kapitän Leutnant), zkušený, zodpovědný, respektovaný pán, se o něj částečně stará, částečně mu (resp. nám, jeho prostřednictvím) svěřuje svůj náhled na posádku i celé vedení války.

Po týdnech operací bez nepřítele se posádce konečně podaří objevit spojenecký konvoj, zdánlivě bez ochrany. Napadají ho a minimálně jednu loď potápí. Brzy jsou však pronásledování torpédoborcem a jen zázrakem přežívají. Vylíčení "bojové vřavy" pod vodou je zcela autentické, reálné a velmi precizní...

Vzhledem k tomu, že toho mají dost, rádi by se námořníci vrátili zpět "domů", do Francie, jsou však převeleni proplout do Středozemního moře, z čehož nejsou, vzhledem  k hrozícím nebezpečím v Gibraltaru, doopravdy ani trochu nadšeni.

Na dně Gibraltaru pak zažíváme nečekaně dlouhé chvíle na pokraji mezi životem a smrtí, jež nakonec sice končí vítězstvím, brzy po příjezdu do domovského La Rochelle však většina vojáků padne v oběť spojeneckému bombardování.

Film je velmi realistický a právem považován za jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. (A jeden z nejlepších německých filmů všech dob, nejdražší od stařičkého Metropolis z roku 1927.) Je to oskarový velkofilm, osobně jsem shlédl director's cut (3h 38 min), jež moc délkou tedy nepotěšila, aspoň to však nebylo nijak "ořezané".

Scénář (až na pár detailů) výborný. Méně se mi líbila v některých částech produkce, hlavně stylizace herců, a zbytečné přehrávání: obecný to nešvar "velkofilmů".